›  Přehled dějin  ›  9 - Vznik Svaté říše římské

Vznik Svaté říše římské

• Východofranská říše, která vznikla na základě verdunské smlouvy (843), se stala zárodkem budoucího německého království.
• Dynastie Karlova zde vládla do roku 911.
• Také tady se však vedle slabého krále prosazovali stále rozhodněji mocní šlechtici, mezi nimiž nejvýznamnější byli vévodo­vé saský a bavorský.
• V roce 919 zvolila šlechta králem saského vévodu Jindřicha Ptáčníka (vládl 919-936), který dosáhl značných úspěchů.
• Porazil Maďary, kteří ohrožovali říši neustálými nájezdy a sám zahájil výboje na východ, do oblasti Polab­ských Slovanů.
• Nabídl tak šlechtě možnost získat další půdu a poddané.

• Jindřichův syn Otto I. (vládl 936-973) chtěl mít říši pevně ve své moci.
• To se však znelíbilo mocným vévodům.
• Král musel hledat proti ním oporu a našel ji u církve.
• Sám vybíral církevní hodnostáře z řad svých přívrženců a dosazoval je do úřadů biskupů a arcibiskupů nebo jako opaty do čela klášterů.
• Kromě toho jim uděloval panství, která zabral vzpurným velmožům.
• Duchovní mu proto byli velmi oddaní.
• Podporovali jeho politiku, vy­konávali různé správní funkce, a dokonce sloužili jako vojenští velitelé.
• Tehdy to ještě nebylo nic neobvyklého.
• Tak po více než jedno století byla tzv. říšská církev podřízena místo papežům němec­kým králům, kteří ji využívali k upevnění své moci.
• Hluboký úpadek papežství a neustálé změny na papežském trůně, k nimž v té době docházelo, to jen usnadňovaly.

• Významným panovníkem byl nejen Otto I., ale také jeho syn Otto II. (vládl 973-983) a vnuk Otto III. (vládl 995-1002).
• Historici proto nazývají toto období ottonským, nebo píší o říši Ottonů.

• Ottovi I. se podařilo zdolat poslední velký nájezd Maďarů.
• S pomocí českých oddílů je porazil v bitvě na řece Lechu u Augšpurku (955).
• Pokračovaly také výpravy proti Polabským Slovanům.
• Král však stale více přenechával výboje na východ šlechtě. Jeho pozornost se upírala na jih, kde se za Alpami na­cházela bohatá italská města.
• Protože tam neexisto­vala pevná královská vláda, trpěla severní Itálie neustálými rozbroji mezi velmoži.

• Také v papež­ském Římě docházelo často ke krvavým sporům mezi římskou šlechtou a papežem.
• Itálie se proto Ottovi I. jevila jako lákavá a snadno dosažitelná kořist.
•  Podnikl sem několik výprav. Během jedné z nich dosadil znovu do úřadu papeže Jana XII., kterého šlechta dříve vyhnala z Říma.
• Nejvyšší pán křesťanstva ho z vděčnosti korunoval roku 962 římským císařem.
• Korunovací Otty I. byla v západní Evropě podruhé obnovena císařská hodnost.
• Císař měl vládnout nad územím, pro nějž se ve 12. století ujal název Svatá říše římská.

• Měla být říší západ­ních křesťanů, tak jako byla Byzanc říší křesťanů vý­chodních.
• Císařský titul znamenal pro Ottu I. velký úspěch, neboť před ním a jeho následovníky ote­vřel dalekosáhlé plány na ovládnutí západní a střední Evropy.
• Otta III. snil dokonce o tom, jak znovu vzkřísí antické impérium a bude mu vlád­nout společně s papežem.
• Tyto plány však byly většinou neuskutečnitelné.
• Císař mohl stěží po­mýšlet na to, že si podřídí francouzského nebo an­glického krále.
• Určité možnosti měl jen ve střední Evropě, kde se státy teprve začaly utvářet.

• Svatá říše římská postupně zahrnula vedle Německa i se­verní a střední Itálii a také české přemyslovské kní­žectví.
• Každý, kdo chtěl být císařem, se musel nej­prve nechat zvolit podle vzoru Otty I. německým (římským) králem.
• Teprve potom mohl podniknout korunovační jízdu do Říma, kde ho papež korunoval na římského císaře.

• Otto I. si jako císař zcela podřídil papežství.
• Noví papežové byli dále vybíráni z vůle císařů a museli jim přísahat poslušnost.
• Velký vliv světského vládce na církevní záležitosti vyvolal v církvi ne­souhlas a později snahu o změnu těchto poměrů.
• Dobré nebylo ani to, že císaři byli neustále zaměst­náni mimo Německo, především v Itálii, a němec­ká šlechta nabyla za panovníkovy nepřítomnosti značné moci.
• To vše vedlo v budoucnu k velkému omezení moci i autority německých králů.

• Počátkem 10. století se východofranská říše (dnešní Německo) rozpadla na několik samostatných knížectví.
• Nejprve spolu měla německá knížata neshody a spory, ale nakonec si roku 936 zvolila svého krále Otu I. (syn Jindřicha Ptáčníka).
• Ten sjednotil jednotlivá knížectví.
• Ota I. se snažil obnovit císařství (stejně jako Franský král Karel Veliký).
• Nakonec byl korunován roku 962 císařem a pro své země začal užívat název Svatá říše římská.
• Založil tak říši, která zanikla až počátkem 19. století.
• Měli k ní patřit všechny evropské křesťanské země.
• Významným panovníkem byl také jeho syn Otto II. (vládl 973-983) a vnuk Otto III. (vládl 995-1002).
• Období jejich vlády tak nazýváme otonské. 
• Svatá říše římská se rozkládala na území dnešní Belgie, Německa, Švýcarska, Rakouska, Nizozemí, severní Itálie, Lucemburska, východní Francie.