›  Přehled dějin  ›  1 - Stěhování národů - Germáni

Stěhování národů - Germáni

• Po celá staletí se soudilo, že viníky pádu římské říše byli barbaři, kteří ji napadali a drancovali.
• Výrazem barbarus označovali Římané cizince neřím­ského původu, hanlivý nádech získalo toto slovo až později, když barbarské kmeny několikrát vy­drancovaly Řím.
• Barbaři svůj podíl na zániku západořímské říše bezesporu měli.
• Spočíval však pouze v tom, že svými nájezdy přispěli k rychlejší­mu konci už beztak rozvráceného impéria.
• Na jeho území si pak Germáni začali budovat svá králov­ství.
• Znovu obdělali pole, která zpustla v posled­ních desetiletích císařství v důsledku nedostatku otroků.
• Obnovené zemědělství dalo směr budoucí­mu vývoji Evropy.
• Ve středověku se naprostá vět­šina obyvatelstva zabývala právě zemědělstvím a žila na venkově.

• Na pomezí římské říše sídlily kmeny Galů (Keltů) a Germánů, později se tu objevili ještě Slo­vané.
• Většinu Galů si však už dříve podrobili Ří­mané.
• V době stěhování národů ovlivnili osudy říše i celé Evropy nejprve Germáni a později Slo­vané.

• Základním zdrojem obživy Germánů bylo země­dělství.
• Pěstovali obilí a chovali dobytek.
• Svá pole však dokázali obdělávat jen nedokonale, takže po několika letech se výnosy začaly rychle snižovat.
• Kromě toho narůstal počet obyvatel v kmeni.
• Proto bylo třeba hledat novou půdu a také pastviny pro dobytek.
• Úrodná půda se dala získat pracným mý­cením hlubokých lesů.
• Později však barbaři zjistili, ze je snazší zaútočit na méně chráněná uzemí řím­ské říše.
• Tam ležely pustnoucí pozemky i bohatá kořist.
• Římští otroci a kolóni navíc často vítali bar­bary jako své osvoboditele.
• To vše vedlo barbarské národy k výbojům a stěhování.
• Po roce 375 je k tomu nutily i nájezdy kočovných Hunů, kteří vtrhli z východu do Evropy.

• Válka nabyla v životě germánských kmenů stej­né důležitosti jako zemědělství.
• Rolník se stal zároveň bojovníkem.
• To změnilo i vztahy uvnitř kmene.
• Slovo bojovníka získávalo stále větší váhu. V
• šich­ni svobodní (zemědělci-bojovníci) teď měli právo i povinnost účastnit se kmenového shromáždění. T
• o rozhodovalo o závažných otázkách života kmene (například zda vést válku či uzavřít mír) a volilo do čela vojska náčelníka.
• Po skončení válečného taže­ní zpočátku náčelník svoji funkci skládal.
• Bojovalo se však stale častěji.
• Náčelník se proto obklopil družinou bojovníků, kteří přestali obdělávat pole a věnovali se pouze válečnému řemeslu.
• Byli proto k boji lépe vycvičeni a stale pohotoví k obraně i výbojům.
• Náčelník je odměňoval z válečné kořisti, již uloupili na cizím území, a živil z dávek, které museli odvádět ostatní členové kmene jako projev vděčnosti za ochranu proti nepříteli.

• Časem začal být boj považován za důstojnější zaměstnání než práce na poli.
• Nejlepší bojovníci kmene získali výjimečné postavení a větší podíl na kořisti.
• Také náčelníci rychle bohatli a strhávali na sebe důležité pravomoci.
• Z pouhých vojenských vůdců, jejichž působnost dříve končila s uzavřením míru, se pozvolna měnili ve skutečné vládce.
• Ozna­čovali se jako králové.
• Rozhodovali už nejen o vo­jenských, ale i o dalších záležitostech života kme­ne.
• Vláda se začala dědit z otce na syna.

• Pro zvýšení bojeschopnosti se germánské kme­ny začaly spojovat do kmenových svazů, v jejichž čele stanuli nejschopnější náčelníci. Kmenové sva­zy germánských Gótů, Vandalů, Langobardů nebo Burgundů pak táhly Evropou křížem krážem.
• Poz­ději se začaly usazovat na území bývalé římské říše a vytvářet zde svá království.
• Byla jich celá řada.
• Říše Visigótů v jižní Galii (dnešní Francii) a na Py­renejském poloostrově nebo říše Ostrogótů a pak Langobardů v severní Itálii, království Vandalů v severní Africe a další.
• Všechny existovaly jen dočasně - pár desítek let či jedno, dvě století a pak zanikly ve víru velkých změn a válečného chaosu své doby.
• Jen jedno království přetrvalo a postupně pohltilo méně odolné okolní státečky a kmenová území.
• Byla to říše Franků.

EVROPA po roce 500 = kmenové svazy germánských kmenů

• Říše gótů = a) Říše Vizigótů = dnešní Španělsko + jižní Francie + b) Říše Ostrogótů = dnešní Itálie
• Vandalové = severní Afrika
• Langobardi = dnešní Německo, Rakousko i naše území
• Říše Franků = dnešní Francie

• Výrazem barbarus označovali Římané cizince neřím­ského původu.
• Ve 4. století se rozpadající západořímská říše zhroutila pod náporem germánských kmenů, které během „stěhování národů" křižovaly Evropou a hledaly nová sídliště.
• Germáni si na jejím území založili tzv. barbarské říše, které však neměly dlouhé trvání (např. Vizigóti, Ostrogóti, Langobardi, Vandalové, Frankové…).