Revoluční rok 1848
- Po smrti Leopolda II. nastoupil na trůn jeho syn František II. (1792-1835).
- Byl pravým opakem svého otce, který podporoval osvícenství.
- František nedůvěřoval novým myšlenkám a události ve Francii, hlavně poprava krále, ho utvrdily v nenávisti k reformám.
- Dosavadní osvícenský absolutismus tak nahradil absolutismem policejním.
- Oporou vlády se stala mocná státní policie a spolu s ní byrokratický (úřednický) aparát, který ovládal celou státní správu.
- Šíření „podvratných“ myšlenek bránila cenzura.
- Opozici zastrašil císař tím, že volání po změnách označil za jakobínské spiknutí a krutě ho trestal.
- Hospodářství monarchie, zatažené do víru revolučních a poté napoleonských válek, těžce postihla Napoleonova kontinentální blokáda.
- Nedostávalo se cukru, kávy a dalších produktů ze zámoří.
- Ještě horší dopad měly stále rostoucí výdaje na armádu.
- Roku 1811 došlo k státnímu bankrotu (vyhlášení úpadku a znehodnocení měny), který ožebračil velké množství lidi.
- Díky obratné politice kancléře Metternicha však stanulo Rakousko po vídeňském kongresu mezi vítěznými velmocemi a spoluurčovalo osudy ponapoleonské Evropy .
- Zahraniční politiku Rakouska až do roku 1848 řídil kancléř Metternich.
- Podobně jako císař nepřál ani on svobodomyslným myšlenkám, ani rozvíjejícímu se národnímu hnutí - nejen v Čechách, ale i v sousedním Německu.
- Ve vnitřní politice říše měl Metternich významného soupeře.
- Byl jím hrabě František Antonín Kolovrat-Libštejnský, který také usiloval o co největší vliv v politickém dění.
- Kolovrat byl původně policejním ředitelem v Praze, od roku 1811 zastával nejvyšší úřady v Čechách.
- V roce 1826 ho císař povolal do Vídně jako státního ministra a na jeho místo v Čechách nastoupil hrabě Karel Chotek (do r. 1843).
- Oba tito politici nebránili kulturním a jazykovým požadavkům českého národa, pokud zůstávaly nepolitické.
- Navíc se snažili o hospodářské a kulturní povzneseni Českých zemi.
- Podporovali jak stavovské, tak soukromé aktivity: díky tomu vznikla v Praze konzervatoř (1811) a s učenými hrabaty Šternberkovými se Kolovrat zasloužil o založení Vlasteneckého (Národního) musea (1818).
- Další významné instituce vznikly ve 30. letech: Matice česká (1831), jejíž poslání dobře charakterizuje původní název Pokladnice k vydávání knih českých.
- Chotek se zase zasloužil o založení Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách (1833).
- Na rozdíl od stavovských či veřejných institucí panoval ve školách a úřadech, na které přímo dohlížel absolutistický stát, mnohem přísnější duch.
- Za šíření svobodomyslných názorů musel opustit pražskou univerzitu vynikající matematik a filosof, idol studentů Bernard Bolzano (1820).
Čechy za císaře Ferdinanda I.
- Po smrti Františka usedl na trůn jeho syn Ferdinand I. (jako český král Ferdinand V., vládl 1835-1848) zvaný Dobrotivý.
- Toto označení sice odpovídalo dobromyslné povaze panovníka i oblibě, jíž se těšil, ale sám císař o ničem podstatném nerozhodoval.
- Nebyl totiž duševně zcela zdráv (oficiálně měl „chatrné zdraví`) a místo něj vládla poručnická rada, tzv. státní konference.
- Korunovace Ferdinanda v chrámu sv. Víta roku 1836 – císař byl posledním panovníkem, který se dal korunovat českým králem – převoz korunovačních klenotů z Vídně do Prahy se stal manifestační akcí probouzejícího se českého národa – celá trať byla lemována davy lidí.
- Bez ohledu na ostrý policejní dozor a zdánlivou neměnnost poměrů však docházelo v monarchii, a především v Českých zemích, k převratným změnám.
- Zatím se neprojevily v politickém uspořádání společnosti, o to silněji však zasáhly sféru hospodářskou.
- Pokroky v průmyslu, dopravě i zemědělství - označované jako průmyslová revoluce - ovlivňovaly stále podstatněji život lidí (viz 1/44).
- Snaha, aby monarchie nezaostávala příliš za jinými státy, nutila vládu k podpoře podnikání.
- Spolu s novou technikou a hospodářskými postupy se šířily, byť zatím potajmu, liberální (svobodomyslné) názory na lepší uspořádání společnosti.
- Hlavně mladou generaci přitahovaly radikální názory, které hlásaly nutnost násilných, revolučních změn.
- Všeobjímající policejní dohled a cenzura zatím držely odpor pod pokličkou.
- Jen občas se objevil leták kritizující zatuchlé poměry, ojediněle ti nejodvážnější zakládali tajné spolky, kde diskutovali o nutnosti změn.
- Ze své nečinnosti se po desetiletích „probudila" také šlechtická opozice.
- Začala usilovat o větší míru pravomocí pro zemské orgány a omezení centralismu.
- Valných úspěchů ale nedosáhla.
- Konkurence v podnikání zároveň přinášela první střety mezi českými a německými zájmy.
- Odehrály se na půdě Jednoty pro povzbuzení průmyslu a své první politické i řečnické zkušenosti tu získávali budoucí představitelé českého národa, jako byl František Ladislav Rieger a mnozí další.
- Česká strana získala v Jednotě brzy silné pozice a nakonec ji zcela ovládla.
- Sklonek doby předbřeznové byl poznamenán velkým napětím v celé společnosti.
- Vláda věděla, že rozvoj hospodářství vyžaduje zásadní politické a společenské změny (zrušení poddanství, roboty, cechů atd.), ale obávala se jich.
- Nespokojení lidé ale jen vyčkávali, až do zatuchlých poměrů mocnářství zavane svěží vítr.
Revoluční rok 1848
- V roce 1848 došlo v řadě evropských zemí k revolucím.
- Jednotlivé národy žádali o:
- odstranění feudalismu = zrušení roboty a poddanství,
- vydání ústavy = záruka svobody jednotlivce,
- národní svobodu = boj za vznik vlastních nezávislých států.
1) Revoluce v Itálii
- Cílem bylo sjednocení země a osvobození severní Itálie od nadvlády Rakouska.
- Revolucionáři však byli poraženi.
2) Revoluce ve Francii
- Král (Ludvík Filip Orleánský) byl svržen a Francie se stala podruhé republikou.
- Prezidentem byl zvolen Napoleonův synovec Ludvík Bonaparte, který provedl roku 1851 státní převrat a prohlásil se císařem Napoleonem III.
- Francie se tak stala podruhé císařstvím.
3) Revoluce v Prusku
- Král slíbil vzbouřencům změnu ústavy a demokratické reformy.
- Jednotné Německo neexistovalo, proto se sešli zástupci jednotlivých států (Prusko, Sasko, Bavorsko…) a jednali o sjednocení země (vytvoření tzv. Velkého Německa).
- Nakonec vojsko sněm rozehnalo a země zůstala nesjednocena.
4) Revoluce v habsburské monarchii
a) Revoluce ve Vídni a v Uhrách
- Vzbouřenci požadovali ve Vídni vydání ústavy a zrušení cenzury.
- Metternich byl nucen odstoupit.
- Ferdinand vydal ústavu.
- V Uhrách se podařilo Maďarům vymoci částečnou samostatnost.
- Svých práv se začaly domáhat také ostatní národy v habsburské monarchii (Slováci, Srbové, Chorvati, Rumuni).
b) Revoluce v Čechách
- Za počátek revoluce se považuje shromáždění lidu 11. března 1848 ve Svatováclavských lázních v Praze.
- Zde byla sestavena petice císaři s několika požadavky:
- větší míra samosprávy pro české země,
- zrovnoprávnění češtiny s němčinou,
- zrušení poddanství a roboty,
- svoboda tisku, shromažďování a náboženského vyznání.
- Císař Ferdinand I. se obával revolučních nepokojů a většinu požadavků proto přislíbil splnit.
Slovanský sjezd a pražské červnové povstání
- Roku 1848 byl svolán do Prahy sjezd zástupců všech slovanských národů žijících v habsburské říši.
- Účastníci se dohodli, že předloží císaři návrh na přetvoření rakouské monarchie ve spolkový stát rovnoprávných národů.
- Slovanský sjezd byl však rozehnán.
- Vládní vojsko v čele s generálem Windischgrätzem začalo ostřelovat Prahu a povstalci po šesti dnech kapitulovali.
- Revoluční hnutí v roce 1848 skončilo v habsburské monarchii porážkou, jediným kladným výsledkem bylo zrušení poddanství a roboty.
- Půda byla prodávána rolníkům do jejich vlastnictví.
- Císař Ferdinand I. se vzdal vlády, na uvolněný trůn usedl jeho osmnáctiletý synovec František Josef I. (vládl 1848-1916).
- Čeští politici (v čele s Františkem Palackým) chtěli zachování rakouské monarchie, protože byla schopna ochránit malé národy před silným Německem.
- Revoluce v evropských zemích r. 1848 měly krátké trvání, většina byla do několika měsíců poražena.
- V následujících letech však požadavky na větší práva sílily a vlády si uvědomily, že demokratické reformy jsou nevyhnutelné.
