Revoluční rok 1848

 

foto

  • Po smrti Leopolda II. nastoupil na trůn jeho syn František II. (1792-1835).
  • Byl pravým opakem svého otce, který podporoval osvícenství.
  • Franti­šek nedůvěřoval novým myšlenkám a události ve Francii, hlavně poprava krále, ho utvrdily v nenávisti k reformám.
  • Dosa­vadní osvícenský absolutismus tak nahradil abso­lutismem policejním.
  • Oporou vlády se stala moc­ná státní policie a spolu s ní byrokratický (úřednic­ký) aparát, který ovládal celou státní správu.
  • Šíření „podvratných“ myšlenek bránila cenzura.
  • Opozici zastrašil císař tím, že volání po změnách označil za jakobínské spiknutí a krutě ho trestal.
 
  • Hos­podářství monarchie, zatažené do víru revolučních a poté napoleonských válek, těžce postihla Napo­leonova kontinentální blokáda.
  • Nedostávalo se cukru, kávy a dalších produktů ze zámoří.
  • Ještě horší dopad měly stále rostoucí výdaje na armádu.
  • Roku 1811 došlo k státnímu bankrotu (vyhlášení úpadku a znehodnocení měny), který ožebračil vel­ké množství lidi.
  • Díky obratné politice kancléře Metternicha však stanulo Rakousko po vídeňském kongresu mezi vítěznými velmocemi a spoluurčo­valo osudy ponapoleonské Evropy .

  • Zahraniční politiku Rakouska až do roku 1848 řídil kancléř Metternich.
  • Podobně jako císař ne­přál ani on svobodomyslným myšlenkám, ani roz­víjejícímu se národnímu hnutí - nejen v Čechách, ale i v sousedním Německu.
  • Ve vnitřní politice říše měl Metternich významného soupeře.
  • Byl jím hra­bě František Antonín Kolovrat-Libštejnský, kte­rý také usiloval o co největší vliv v politickém dění.
  • Kolovrat byl původně policejním ředitelem v Pra­ze, od roku 1811 zastával nejvyšší úřady v Če­chách.
  • V roce 1826 ho císař povolal do Vídně jako státního ministra a na jeho místo v Čechách nastou­pil hrabě Karel Chotek (do r. 1843).
  • Oba tito poli­tici nebránili kulturním a jazykovým požadavkům českého národa, pokud zůstávaly nepolitické.
  • Na­víc se snažili o hospodářské a kulturní povzneseni Českých zemi.
 
  • Podporovali jak stavovské, tak sou­kromé aktivity: díky tomu vznikla v Praze konzer­vatoř (1811) a s učenými hrabaty Šternberkovými se Kolovrat zasloužil o založení Vlasteneckého (Národního) musea (1818).
  • Další významné instituce vznikly ve 30. letech: Matice česká (1831), jejíž poslání dobře charakterizuje původní název Pokladnice k vydávání knih českých.
  • Chotek se zase zasloužil o založení Jed­noty pro povzbuzení průmyslu v Čechách (1833).
 
  • Na rozdíl od stavovských či veřejných institucí panoval ve školách a úřadech, na které přímo dohlížel absolutistický stát, mnohem přísnější duch.
  • Za šíření svobodomyslných názorů musel opustit pražskou univerzitu vynikající matematik a filosof, idol studentů Bernard Bolzano (1820).

 
Čechy za císaře Ferdinanda I.
 
 
  • Po smrti Františka usedl na trůn jeho syn Ferdi­nand I. (jako český král Ferdinand V., vládl 1835-1848) zvaný Dobrotivý.
  • Toto označení sice odpovídalo dobromyslné povaze panovníka i obli­bě, jíž se těšil, ale sám císař o ničem podstatném nerozhodoval.
  • Nebyl totiž duševně zcela zdráv (oficiálně měl „chatrné zdraví`) a místo něj vládla poručnická rada, tzv. státní konference.
  • Korunovace Ferdinanda v chrámu sv. Víta roku 1836 – císař byl posledním panovníkem, který se dal korunovat českým králem – převoz korunovačních klenotů z Vídně do Prahy se stal manifestační akcí probouzejícího se českého národa – celá trať byla lemována davy lidí.
 
  • Bez ohledu na ostrý policejní dozor a zdánlivou neměnnost poměrů však docházelo v monarchii, a především v Českých zemích, k převratným změ­nám.
  • Zatím se neprojevily v politickém uspořádání společnosti, o to silněji však zasáhly sféru hospo­dářskou.
  • Pokroky v průmyslu, dopravě i zemědělství - označované jako průmyslová revoluce - ovlivňovaly stále podstatněji život lidí (viz 1/44).
  • Snaha, aby monarchie nezaostávala příliš za jinými státy, nutila vládu k podpoře podnikání.
  • Spolu s novou technikou a hospodářskými postupy se ší­řily, byť zatím potajmu, liberální (svobodomysl­né) názory na lepší uspořádání společnosti.
 
  • Hlavně mladou generaci přitahovaly radikální názo­ry, které hlásaly nutnost násilných, revolučních změn.
  • Všeobjímající policejní dohled a cenzura zatím držely odpor pod pokličkou.
  • Jen občas se objevil leták kritizující zatuchlé poměry, ojediněle ti nejodvážnější za­kládali tajné spolky, kde diskutovali o nutnosti změn.
 
  • Ze své nečinnosti se po desetiletích „probudila" také šlechtická opozice.
  • Začala usilovat o větší míru pravomocí pro zemské orgány a omezení centralismu.
  • Valných úspěchů ale nedosáhla.
  • Konkurence v podni­kání zároveň přinášela první střety mezi českými a německými zájmy.
  • Odehrály se na půdě Jednoty pro povzbuzení průmyslu a své první politické i řeč­nické zkušenosti tu získávali budoucí představitelé českého národa, jako byl František Ladislav Rieger a mnozí další.
  • Česká strana získala v Jednotě brzy silné pozice a nakonec ji zcela ovládla.
 
  • Sklonek doby předbřeznové byl poznamenán vel­kým napětím v celé společnosti.
  • Vláda věděla, že roz­voj hospodářství vyžaduje zásadní politické a spole­čenské změny (zrušení poddanství, roboty, cechů atd.), ale obávala se jich.
  • Nespokojení lidé ale jen vyčkávali, až do zatuchlých poměrů mocnářství za­vane svěží vítr.
 
 
 
Revoluční rok 1848
 
 
  • V roce 1848 došlo v řadě evropských zemí k revolucím.
  • Jednotlivé národy žádali o:
 
  1. odstranění feudalismu = zrušení roboty a poddanství,
  2. vydání ústavy = záruka svobody jednotlivce,
  3. národní svobodu = boj za vznik vlastních nezávislých států.

1) Revoluce v Itálii
 
  • Cílem bylo sjednocení země a osvobození severní Itálie od nadvlády Rakouska.
  • Revolucionáři však byli poraženi.

2) Revoluce ve Francii
 
  • Král (Ludvík Filip Orleánský) byl svržen a Francie se stala podruhé republikou.
  • Prezidentem byl zvolen Napoleonův synovec Ludvík Bonaparte, který provedl roku 1851 státní převrat a prohlásil se císařem Napoleonem III.
  • Francie se tak stala podruhé císařstvím.

3) Revoluce v Prusku
 
  • Král slíbil vzbouřencům změnu ústavy a demokratické reformy.
  • Jednotné Německo neexistovalo, proto se sešli zástupci jednotlivých států (Prusko, Sasko, Bavorsko…) a jednali o sjednocení země (vytvoření tzv. Velkého Německa).
  • Nakonec vojsko sněm rozehnalo a země zůstala nesjednocena.

4) Revoluce v habsburské monarchii
 
 
a) Revoluce ve Vídni a v Uhrách
 
  • Vzbouřenci požadovali ve Vídni vydání ústavy a zrušení cenzury.
  • Metternich byl nucen odstoupit.
  • Ferdinand vydal ústavu.
  • V Uhrách se podařilo Maďarům vymoci částečnou samostatnost.
  • Svých práv se začaly domáhat také ostatní národy v habsburské monarchii (Slováci, Srbové, Chorvati, Rumuni).
 
 
b) Revoluce v Čechách
 
  • Za počátek revoluce se považuje shromáždění lidu 11. března 1848 ve Svatováclavských lázních v Praze.
  • Zde byla sestavena petice císaři s několika požadavky:
 
  • větší míra samosprávy pro české země,
  • zrovnoprávnění češtiny s němčinou,
  • zrušení poddanství a roboty,
  • svoboda tisku, shromažďování a náboženského vyznání.
 
  • Císař Ferdinand I. se obával revolučních nepokojů a většinu požadavků proto přislíbil splnit.

 
Slovanský sjezd a pražské červnové povstání
 
 
  • Roku 1848 byl svolán do Prahy sjezd zástupců všech slovanských národů žijících v habsburské říši.
  • Účastníci se dohodli, že předloží císaři návrh na přetvoření rakouské monarchie ve spolkový stát rovnoprávných národů.
  • Slovanský sjezd byl však rozehnán.
  • Vládní vojsko v čele s generálem Windischgrätzem začalo ostřelovat Prahu a povstalci po šesti dnech kapitulovali.
  • Revoluční hnutí v roce 1848 skončilo v habsburské monarchii porážkou, jediným kladným výsledkem bylo zrušení poddanství a roboty.
  • Půda byla prodávána rolníkům do jejich vlastnictví.
  • Císař Ferdinand I. se vzdal vlády, na uvolněný trůn usedl jeho osmnáctiletý synovec František Josef I. (vládl 1848-1916).
 
  • Čeští politici (v čele s Františkem Palackým) chtěli zachování rakouské monarchie, protože byla schopna ochránit malé národy před silným Německem.
  • Revoluce v evropských zemích r. 1848 měly krátké trvání, většina byla do několika měsíců poražena.
  • V následujících letech však požadavky na větší práva sílily a vlády si uvědomily, že demokratické reformy jsou nevyhnutelné.
 
 
 
Pixel1