Revoluční Anglie
Co musíte znát?
1) ANGLIE ZA VLÁDY STUARTOVCŮ
- Po smrti královny Alžběty získal anglický trůn skotský král Jakub I. (vládl 1603-1625) z dynastie Stuartovců.
- Panoval v obou zemích, ale protože neměl potřebné schopnosti, byl spíše loutkou v rukách svých rádců.
- Zklamal protestanty v Evropě - nepomohl ani svému zeti Friedrichu Falckému, českému „zimnímu králi“ v boji s Habsburky - i své poddané.
- Právě za Jakubovy vlády odjíždějí první nespokojení protestanté Otcové poutníci do Ameriky.
- Jakub I. byl syn popravené skotské královny Marie Stuartovny (anglicky James).
- Roku 1603 tak vznikla personální unie Anglie a Skotska = dvě území pod vládou jednoho panovníka.
- Posiloval své osobní pravomoci a již on se snažil omezit moc parlamentu.
- Po Jakubově smrti nastoupil na trůn jeho syn Karel I.
- Byl pevně přesvědčen, že mu vládu svěřil Bůh, a proto se odmítal o svou moc dělit s parlamentem.
- Jenže parlament měl v Anglii nejen velkou tradici, ale i značnou pravomoc.
- Měl radit králi, a především mu povoloval vypisovat daně.
- A bez peněz nebylo možno vydržovat ani armádu, ani královský dvůr.
- Karel se přesto rozhodl, že se bez parlamentu obejde.
- Nařídil, aby se daně vybíraly i bez souhlasu poslanců a nutil obchodníky a podnikatele, aby mu poskytovali „půjčky".
- Kdo se jeho vůli vzepřel, skončil ve vězení.
- Není divu, že takové počínání budilo odpor.
- Ten ještě umocňoval okázalý přepych královského dvora a smířlivost krále ke katolíkům, kteří tvořili jen trpěnou náboženskou menšinu.
- To vše jitřilo většinu obyvatel, kteří se hlásili k anglikánské církvi (forma protestantské církve, ustavená v Anglii Jindřichem VIII.).
- V čele nespokojenců stála početná skupina, která usilovala o očistu anglikánské církve a její návrat k biblické prostotě.
- Odtud jejich označení puritáni (latinsky puritas = čistota).
- Narůstající spor s parlamentem nakonec Karel vyřešil jeho rozpuštěním (1629).
- Nějaký čas vládl sám a peníze si opatřoval všemi možnými prostředky.
- Dopláceli na to především podnikatelé a obchodníci.
- Nespokojenost s královou zvůlí sílila.
- Když na jaře 1639 vpadli do Anglie Skotové, kteří se proti králi vzbouřili, ukázala se vratkost Karlova postavení.
- Na potlačení vzpoury bylo zapotřebí vojáků, ale na armádu chyběly prostředky.
- Králi nezbylo, než aby parlament znovu svolal (1640).
- Poslanci odmítli povolit vypsání daní, dokud král alespoň nepotrestá své „špatné rádce".
- Karel po dlouhém váhání souhlasil s jejich popravou.
- Rozpustil také armádu (parlament se obával, aby ji král nepoužil proti poslancům) a zrušil některé daně a dávky.
- Jeho odpůrcům - radikálním poslancům - to už ale nestačilo.
- Žádali, aby byla ustavena vláda odpovědná parlamentu, nikoliv pouze králi.
- Karel I. se proto rozhodl, že se nepohodlných poslanců zbaví.
- Vtrhl s ozbrojenci do parlamentu, radikální poslanci však byli předem varováni a uprchli.
Kavalíři a puritáni v občanské válce 1642-1648
- Po roztržce s parlamentem Karel I. opustil Londýn, kde se necítil bezpečný.
- Začal shromažďovat vojsko a parlamentu vyhlásil válku.
- Země se rozdělila na dva nepřátelské tábory.
- Za králem stála hlavně vyšší šlechta, část anglikánské církve i katolíci.
- Do své armády získal Karel také žoldnéře, kteří se vraceli z třicetileté války v Evropě.
- Mezi nimi i syna „zimního krále" Ruprechta Falckého.
- Ten velel jízdě kavalírů, jak se přezdívalo stoupencům krále, kteří chtěli upevnit jeho moc a omezit vliv parlamentu.
- Parlament naopak podporovali londýnští měšťané, především řemeslníci a obchodníci, kteří nejvíce strádali královou politikou.
- Na straně parlamentu stála také většina drobné venkovské šlechty.
- Z ní pocházel i budoucí vůdce revoluce Oliver Cromwell.
- Šlo vesměs o puritány, které od králových vyšňořených kavalírů na první pohled odlišovalo prosté odívání a často na krátko ostříhané vlasy (odtud přezdívka „kulaté hlavy").
- V prvních střetech na podzim roku 1642 se ještě projevila větší zkušenost královských šiků.
- Poté, co Cromwell zformoval puritánskou jízdu, se situace rychle obrátila.
- Úspěchů ve válce s králem dokázal Cromwell obratně využít.
- Stála za ním armáda a získal velký vliv v parlamentu.
- Prosadil, aby místo pomalého svolávání vojenské hotovosti z jednotlivých hrabství (milic) byla zřízena stálá, placená a disciplinovaná armáda.
- Už bitva u Naseby ([nejsbi] červen 1645) boj rozhodla.
- Následujícího roku král prchl na sever, kde se vzdal svým skotským poddaným.
- Jeho šetrní rodáci ho však na jaře roku 1647 doslova prodali parlamentu.
- Výměnou za krále totiž poslanci zaplatili částku, kterou Karel I. Skotům dlužil.
- Umírnění puritáni se domnívali, že tím boj skončil.
- Ne tak Cromwell a jeho radikální přívrženci.
- Říkalo se jim independenti (independent = nezávislý), protože požadovali úplnou nezávislost církve (místo krále měli mít hlavní slovo sami věřící) a další reformy.
- Když nezískali většinu v parlamentu, rozhodli se své požadavky prosadit silou.
- Cromwell v čele armády přitáhl do Londýna.
- Jeho záměrům napomohl další Karlův útěk.
- I umírnění poslanci se totiž začali obávat královy odvety, a tak se znovu připojili ke Cromwellovi.
- Jeho moc ještě vzrostla.
2) OD ANGLICKE REPUBLIKY PO ZROD VELKÉ BRITÁNIE
- Král neměl po svém útěku jinou možnost než se znovu spojit se Skoty.
- Armáda parlamentu ale opět zvítězila a Karla zajala.
- Cromwell triumfoval a hned se vypořádal s umírněnými poslanci.
- Ti, kteří neuprchli, skončili ve vězení.
- Okleštěný parlament, složený z Cromwellových přívrženců, odhlasoval pro Karla I., obviněného z velezrady, smrt.
- Současně byla zrušena monarchie.
- V lednu 1649 byl král za účasti davů sťat a v květnu byla Anglie prohlášena republikou.
- Vládnout jí měl parlament, ale skutečnou moc měl Cromwell a armáda.
- Zavládly strohé (puritánské) mravy, dokonce byla zakázána všechna divadla.
- Přesto byla část radikálů stále nespokojena.
- Žádala, aby se pokračovalo v reformách církve a celé společnosti.
- Cromwell jejich pokus o vzpouru rázně potlačil.
- Armádu pak zaměstnal dobýváním Irska.
- Půdu zabranou Irům přiděloval protestantským usedlíkům z Anglie.
- Irsko se tak fakticky stalo první anglickou kolonií.
- Dokud mohl Cromwell rozdělovat půdu zabranou církvi a stoupencům krále v Anglii a novou půdu v Irsku, těšil se podpoře.
- Obchodní a podnikatelské vrstvy si získal prosazením Zákona o plavbě (Navigation act, 1651).
- Ten určoval, že zboží smějí na Britské ostrovy dovážet jen anglické lodě (nebo lodě ze země, kde bylo zboží vyrobeno).
- Tím posílil pozice anglických obchodníků i loďstva, které se už zahy stalo „královnou oceánů".
- Spokojení byli i výrobci, protože se tím omezila cizí konkurence.
- Zákon o plavbě ovšem vedl k válkám s Nizozemskem, jehož loďstvo především postihl.
- Vzdor hrdinnému boji námořníků male Nizozemské republiky Anglie nakonec zvítězila.
- Cromwell si stále více počínal jako neomezený vládce - diktátor.
- Nakonec rozehnal i okleštěný parlament (1653).
- Vlády se chopila armáda v čele s Cromwellem, který byl prohlášen lordem-protektorem.
- Záhy však Cromwell začal popularitu ztrácet.
- Neměl už co nabídnout a neomezená vláda důstojníků se lidem zajídala.
- Proto lord-protektor svolal nový parlament.
- Ten mu dokonce nabídl královskou korunu, ale diktátor ji odmítl.
- Věděl, že by ztratil svou poslední oporu - armádu.
- Jenže důstojníci se od Cromwella začali odvracet hned poté, co svolal parlament.
- Obávali se ztráty svého postavení.
- Nakonec Cromwell parlament znovu rozehnal (1658).
- Stárnoucí a nemocný diktátor pak vládl už zcela sám, ve stálých obavách z atentátů a spiknutí, a ještě téhož roku zemřel.
- Zemi hrozilo bezvládí a chaos.
- A tak nejen šlechta, ale i vedení armády a podnikatele byli nakloněni tomu, aby se - samozřejmě za určitých podmínek - obnovila monarchie.
- Poté, co přijal určené podmínky, se ujal vlády syn popraveného krále Karel II. (vládl 1660-1685).
- Především musel slíbit, že půda zabraná za revoluce církvi a šlechtě zůstane novým majitelům.
- Musel se smířit i s významnou rolí parlamentu a růstem vlivu buržoazie na úkor šlechty i panovníka.
- Teprve po 20 letech na trůně se Karel II. odvážil rozpustit parlament (1681) a vládnout bez něj.
- Už předtím však poslanci přijali proslulý zákon Habeas corpus act, který zaručoval osobní svobodu každého občana a zakazoval jeho uvěznění bez soudního příkazu.
- Nikdo se už proto nemusel obávat zvůle krále.
- Pokus Karlova bratra a nástupce Jakuba II. (vládl 1685-1688) o nastólení neomezené vlády pak vedl k tzv. Slavné revoluci (1688).
- Slavné proto, že nedošlo k žádnému krveprolití.
- Jakub byl zbaven vlády a parlament na trůn dosadil Jakubovu dceru Marii a jejího manžela, místodržícího Nizozemské republiky Viléma III. Oranžského.
- Anglie tím zároveň ukončila dlouholeté soupeření s Nizozemskem.
- Slavná revoluce ukázala, jaká je skutečná sila parlamentu.
- Mezi jeho poslanci získávali stále významnější postavení zástupci obchodníků, podnikatelů a bankéřů.
- Ti se časem stali hlavní silou, ovlivňující hospodářství i politiku země.
Zrod Velké Británie
- Po smrti Marie a Viléma Oranžského zasedla na anglický trůn další Jakubova dcera královna Anna (vládla 1702-1714).
- Za její vlády došlo ke spojení (unii) Anglie a Skotska (1707) do jednotného státu Velké Británie.
- Sjednocená Británie se záhy stala prvořadou světovou mocností.
- Přispěla k tomu jak její výhodná ostrovní poloha, tak výsledky obou revolucí.
- Odstranění feudálních omezení uvolnilo iniciativu jedince a umožnilo rozvoj podnikání i obchodu.
- Došlo k růstu výroby, zavádění nových vynálezů a přeměně Anglie v „dílnu světa".
- Zámořské výboje přinesly růst britské koloniální říše (impéria) vrcholící v 19. století.