Revoluční Anglie

foto

Co musíte znát?

1) ANGLIE ZA VLÁDY STUARTOVCŮ

 
  • Po smrti královny Alžběty získal anglický trůn skotský král Jakub I. (vládl 1603-1625) z dynastie Stuartovců.
  • Panoval v obou zemích, ale protože neměl potřebné schopnosti, byl spíše loutkou v ru­kách svých rádců.
  • Zklamal protestanty v Evropě - nepomohl ani svému zeti Friedrichu Falckému, českému „zimnímu králi“ v boji s Habsburky - i své poddané.
  • Právě za Jakubovy vlády odjíždějí první nespokojení protestanté Otcové poutníci do Ameriky.
 
  • Jakub I. byl syn popravené skotské královny Marie Stuartovny (anglicky James).
  • Roku 1603 tak vznikla personální unie Anglie a Skotska = dvě území pod vládou jednoho panovníka.
  • Posiloval své osobní pravomoci a již on se snažil omezit moc parlamentu.
 
  • Po Jakubově smrti nastoupil na trůn jeho syn Karel I.
  •  Byl pevně přesvědčen, že mu vládu svěřil Bůh, a proto se odmítal o svou moc dělit s parlamentem.
  • Jenže parlament měl v Anglii nejen velkou tradici, ale i značnou pravomoc.  
  • Měl radit králi, a především mu povoloval vypisovat daně.
  • A bez peněz nebylo možno vydržovat ani armádu, ani královský dvůr.
  • Karel se přesto rozhodl, že se bez parlamentu obejde.
  • Nařídil, aby se daně vy­bíraly i bez souhlasu poslanců a nutil obchodníky a podnikatele, aby mu poskytovali „půjčky".
  • Kdo se jeho vůli vzepřel, skončil ve vězení.
  • Není divu, že takové počínání budilo odpor.
  • Ten ještě umoc­ňoval okázalý přepych královského dvora a smířli­vost krále ke katolíkům, kteří tvořili jen trpěnou náboženskou menšinu.
  • To vše jitřilo většinu oby­vatel, kteří se hlásili k anglikánské církvi (forma protestantské církve, ustavená v Anglii Jindřichem VIII.).
  • V čele nespokojenců stála početná skupina, která usilovala o očistu anglikánské církve a její návrat k biblické prostotě.
  • Odtud jejich označení puritáni (latinsky puritas = čistota).
  • Narůstající spor s parlamentem nakonec Karel vyřešil jeho rozpuštěním (1629).
  • Nějaký čas vládl sám a peníze si opatřoval všemi možnými pro­středky.
  • Dopláceli na to především podnikatelé a obchodníci.
  • Nespokojenost s královou zvůlí síli­la.
  • Když na jaře 1639 vpadli do Anglie Skotové, kteří se proti králi vzbouřili, ukázala se vratkost Karlova postavení.
  • Na potlačení vzpoury bylo za­potřebí vojáků, ale na armádu chyběly prostředky.
  • Králi nezbylo, než aby parlament znovu svolal (1640).
  • Poslanci odmítli povolit vypsání daní, do­kud král alespoň nepotrestá své „špatné rádce".
  • Karel po dlouhém váhání souhlasil s jejich popra­vou.
  • Rozpustil také armádu (parlament se obával, aby ji král nepoužil proti poslancům) a zrušil ně­které daně a dávky.
  • Jeho odpůrcům - radikálním poslancům - to už ale nestačilo.
  • Žádali, aby byla ustavena vláda odpovědná parlamentu, nikoliv pouze králi.
  • Karel I. se proto rozhodl, že se nepo­hodlných poslanců zbaví.
  • Vtrhl s ozbrojenci do parlamentu, radikální poslanci však byli předem varováni a uprchli.

Kavalíři a puritáni v občanské válce 1642-1648
 
  • Po roztržce s parlamentem Karel I. opustil Lon­dýn, kde se necítil bezpečný.
  • Začal shromažďovat vojsko a parlamentu vyhlásil válku.
  • Země se roz­dělila na dva nepřátelské tábory.
  • Za králem stála hlavně vyšší šlechta, část anglikánské církve i ka­tolíci.
  • Do své armády získal Karel také žoldnéře, kteří se vraceli z třicetileté války v Evropě.
  • Mezi nimi i syna „zimního krále" Ruprechta Falckého.
  • Ten velel jízdě kavalírů, jak se přezdívalo stoupencům krále, kteří chtěli upevnit jeho moc a omezit vliv parlamentu.
 
  • Parlament naopak podporovali londýnští měšťa­né, především řemeslníci a obchodníci, kteří nejví­ce strádali královou politikou.
  • Na straně parlamen­tu stála také většina drobné venkovské šlechty.
  • Z ní pocházel i budoucí vůdce revoluce Oliver Crom­well.
  • Šlo vesměs o puritány, které od králových vyšňořených kavalírů na první pohled odlišovalo prosté odívání a často na krátko ostříha­né vlasy (odtud přezdívka „kulaté hlavy").
  • V prvních střetech na podzim roku 1642 se ještě projevila větší zkušenost královských šiků.
  • Poté, co Cromwell zformoval puritánskou jízdu, se situ­ace rychle obrátila.
  • Úspěchů ve válce s králem do­kázal Cromwell obratně využít.
  • Stála za ním armá­da a získal velký vliv v parlamentu.
  • Prosadil, aby místo pomalého svolávání vojenské hotovosti z jednotlivých hrabství (milic) byla zřízena stálá, placená a disciplinovaná armáda.
  • Už bitva u Na­seby ([nejsbi] červen 1645) boj rozhodla.
  • Následu­jícího roku král prchl na sever, kde se vzdal svým skotským poddaným.
  • Jeho šetrní rodáci ho však na jaře roku 1647 doslova prodali parlamentu.
  • Vý­měnou za krále totiž poslanci zaplatili částku, kte­rou Karel I. Skotům dlužil.
  • Umírnění puritáni se domnívali, že tím boj skon­čil.
  • Ne tak Cromwell a jeho radikální přívrženci.
  • Říkalo se jim independenti (independent = nezá­vislý), protože požadovali úplnou nezávislost círk­ve (místo krále měli mít hlavní slovo sami věřící) a další reformy.
  • Když nezískali většinu v parla­mentu, rozhodli se své požadavky prosadit silou.
  • Cromwell v čele armády přitáhl do Londýna.
  • Jeho záměrům napomohl další Karlův útěk.
  • I umírnění poslanci se totiž začali obávat královy odvety, a tak se znovu připojili ke Cromwellovi.
  • Jeho moc ještě vzrostla.

 

 
 
2) OD ANGLICKE REPUBLIKY PO ZROD VELKÉ BRITÁNIE
 
 
  • Král neměl po svém útěku jinou možnost než se znovu spojit se Skoty.
  • Armáda parlamentu ale opět zvítězila a Karla zajala.
  • Cromwell triumfoval a hned se vypořádal s umírněnými poslanci.
  • Ti, kteří neuprchli, skončili ve vězení.
  • Okleštěný par­lament, složený z Cromwellových přívrženců, odhlasoval pro Karla I., obviněného z velezrady, smrt.
  • Současně byla zrušena monarchie.
  • V lednu 1649 byl král za účasti davů sťat a v květnu byla Anglie prohlášena republikou.
  • Vládnout jí měl parlament, ale skutečnou moc měl Cromwell a armáda.
  • Zavládly strohé (puritánské) mravy, dokonce byla zakázána všechna divadla.
  • Přesto byla část radikálů stále nespokojena.
  • Žádala, aby se pokračovalo v reformách církve a celé společ­nosti.
  • Cromwell jejich pokus o vzpouru rázně po­tlačil.
  • Armádu pak zaměstnal dobýváním Irska.
  • Půdu zabranou Irům přiděloval protestantským usedlíkům z Anglie.
  • Irsko se tak fakticky stalo první anglickou kolonií.
 
  • Dokud mohl Cromwell rozdělovat půdu zabra­nou církvi a stoupencům krále v Anglii a novou půdu v Irsku, těšil se podpoře.
  • Obchodní a podni­katelské vrstvy si získal prosazením Zákona o plavbě (Navigation act, 1651).
  • Ten určoval, že zboží smějí na Britské ostrovy dovážet jen anglic­ké lodě (nebo lodě ze země, kde bylo zboží vyrobe­no).
  • Tím posílil pozice anglických obchodníků i loďstva, které se už zahy stalo „královnou oceá­nů".
  • Spokojení byli i výrobci, protože se tím ome­zila cizí konkurence.
  • Zákon o plavbě ovšem vedl k válkám s Nizo­zemskem, jehož loďstvo především postihl.
  • Vzdor hrdinnému boji námořníků male Nizozemské re­publiky Anglie nakonec zvítězila.
  • Cromwell si stále více počínal jako neomezený vládce - diktátor.
  • Nakonec rozehnal i okleštěný parlament (1653).
  • Vlády se chopila armáda v čele s Cromwellem, který byl prohlášen lordem-pro­tektorem.
 
  • Záhy však Cromwell začal popularitu ztrácet.
  • Neměl už co nabídnout a neomezená vláda důstoj­níků se lidem zajídala.
  • Proto lord-protektor svolal nový parlament.
  • Ten mu dokonce nabídl králov­skou korunu, ale diktátor ji odmítl.
  • Věděl, že by ztratil svou poslední oporu - armádu.
  • Jenže důstoj­níci se od Cromwella začali odvracet hned poté, co svolal parlament.
  • Obávali se ztráty svého po­stavení.
  • Nakonec Cromwell parlament znovu ro­zehnal (1658).
  • Stárnoucí a nemocný diktátor pak vládl už zcela sám, ve stálých obavách z atentátů a spiknutí, a ještě téhož roku zemřel.
  • Zemi hrozilo bezvládí a chaos.
  • A tak nejen šlechta, ale i vedení armády a podnikatele byli na­kloněni tomu, aby se - samozřejmě za určitých podmínek - obnovila monarchie.

  • Poté, co přijal určené podmínky, se ujal vlády syn popraveného krále Karel II. (vládl 1660-1685).
  • Především musel slíbit, že půda za­braná za revoluce církvi a šlechtě zůstane novým majitelům.
  • Musel se smířit i s významnou rolí par­lamentu a růstem vlivu buržoazie na úkor šlech­ty i panovníka.
  • Teprve po 20 letech na trůně se Karel II. odvážil rozpustit parlament (1681) a vlád­nout bez něj.
  • Už předtím však poslanci přijali pros­lulý zákon Habeas corpus act, který zaručoval osobní svobodu každého občana a zakazoval jeho uvěznění bez soudního příkazu.
  • Nikdo se už proto nemusel obávat zvůle krále.
  • Po­kus Karlova bratra a nástupce Jakuba II. (vládl 1685-1688) o nastólení neomezené vlády pak vedl k tzv. Slavné revoluci (1688).
  • Slavné proto, že nedošlo k žádnému krveprolití.
  • Jakub byl zbaven vlády a parlament na trůn dosadil Jakubovu dceru Marii a jejího manžela, místodržícího Nizozemské republiky Viléma III. Oranžského.
  • Anglie tím zá­roveň ukončila dlouholeté soupeření s Nizozem­skem.
  • Slavná revoluce ukázala, jaká je skutečná sila parlamentu.
  • Mezi jeho poslanci získávali stále významnější postavení zástupci obchodníků, pod­nikatelů a bankéřů.
  • Ti se časem stali hlavní silou, ovlivňující hospodářství i politiku země.

Zrod Velké Británie
 
 
  • Po smrti Marie a Viléma Oranžského zasedla na anglický trůn další Jakubova dcera královna Anna (vládla 1702-1714).
  • Za její vlády došlo ke spojení (unii) Anglie a Skotska (1707) do jednotného stá­tu Velké Británie.
  • Sjednocená Británie se záhy stala prvořadou světovou mocností.
  • Přispěla k tomu jak její výhodná ostrovní poloha, tak vý­sledky obou revolucí.
  • Odstranění feudálních omezení uvolnilo iniciativu jedince a umožnilo rozvoj podnikání i obchodu.
  • Došlo k růstu vý­roby, zavádění nových vynálezů a přeměně Anglie v „dílnu světa".
  • Zámořské výboje při­nesly růst britské koloniální říše (impéria) vrcho­lící v 19. století.
 
 
PIXEL - úvod2