Před husitskými válkami

foto

Co musíte znát?
  • Svého nástupce na českém trůně, syna Václava IV. (1378 - 1419), nechal Karel IV. korunovat již v jeho pouhých dvou letech a od útlého mládí jej také „učil“ vládnout.
  • Roku 1376 se Karlovu diplomatickému úsilí podařilo získat pro syna i korunu římského krále.
  • Korunovace na římského císaře však Václav po otcově smrti už nedosáhl.
  • V Čechách se král dostal do sporu s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna.
  • Jednoho z jeho blízkých úředníků, kněze Jana z Pomuku, nechal Václav dokonce krutě mučit a jeho mrtvé tělo pak svrhnout z mostu do Vltavy. Po několika staletích prohlásila církev tohoto kněze pod jménem Jan Nepomucký za mučedníka a svatého.
  • Dodnes se v Čechách (ale i jinde) setkáváme s jeho sochami, a to především na mostech.
  • Královu sporu s církví využila šlechta a snaži­la se prosadit svůj vliv na vládu v zemi.
  • Páni do­konce svého panovníka zajali a uvěznili.
  • Na jejich stranu se přidal i Václavův mladší bratr Zikmund, uherský král.
  • K dovršení všeho byl roku 1400 Václav sesazen z římského trůnu jako „nepotřebný a nečinný i nedbalý" král.
Osobnost Václava IV.
 
  • Václav IV. byl Karlův nejstarší syn (měl ho s Annou Svídnickou).
  • Podle kronikářů malý Václav při korunovaci hlasitě plakal; ztichl prý, jakmile mu jeden z diváků dal do ruky koláč…
  • Ovšem Václavovi chyběly schopnosti moudrého panovníka jako jeho otci – kronikáři o něm psali jako o tzv. líném králi.
  • Byl sice vzdělaný, ale chyběla mu pevná vůle, byl nerozhodný, zato prý miloval lov a byl znalec loveckých psů.
  • Podle některých výpovědí se vydával v prostých šatech do pražských ulic, aby odhalil nepoctivé kupce a potrestal je, nebo aby se poveselil u dobrého vína.
 
Václavovi  spory
 
  • Velkým problémem pro Václava byly spory s představiteli vysoké šlechty – ti se po smrti Václava opět snažili omezit moc krále a zasahovali do jeho rozhodování.
  • Dvakrát byl dokonce vězněn – poprvé českými pány, podruhé nevlastním bratrem Zikmundem.
  • Dostal se do sporu také s pražským arcibiskupem – spor spočíval v tom, že počátkem 14. století došlo v katolické církvi k narušení jednoty a rozštěpení – Výsledkem bylo, že v jejím čele stáli dva papežové – jeden v Římě, druhý v Avignonu = oba dva se považovali za hlavu katolické církve.
  • Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna stál na straně římského papeže a totéž očekával od krále, jenže Václav IV. zaujal neutrální postoj.
  • Václav dal zatknout Jana z Pomuku (známějšího pod jménem Jan Nepomucký) = arcibiskupův blízký spolupracovník.

 

Snahy o reformu církve
 
  • Mnozí lidé se domnívali, že všechny svízele a útrapy jsou projevem božího hněvu.
  • Uvědomovali si, že leckteří věřící, a hlavně.
  • Církev vládla nezměrným bohatstvím.
  • Vysocí kněží se místo milosrdenství a službě věřícím věnovali jen péči o vlastní blaho a pohodlí.
  • Hlasy, že církev je třeba změnit, reformovat, sílily.
 
Morová nákaza
 
  • Epidemie moru se začíná v Evropě objevovat od 1. poloviny 14. století.
  • Nositeli moru byly blechy, které se do Evropy dostaly společně s hlodavci (převážně krysami) na obchodních lodích.
  • Lék nebyl znám, lékaři nosili masky ve tvaru ptačího zobáku – naplněné vonnými bylinami.
 
  • Za vlády Václava IV. (1380) postihla morová epidemie i země Koruny české.
  • Rychlému šíření napomáhala špatná hygiena ve městech i na venkově – vymřeli někde i celé vesnice.
  • V průběhu morových epidemií vznikaly ve městech tzv. morové sloupy – stavěly se preventivně (aby mor nepřišel), v průběhu epidemií (aby uškodil co nejméně) a po odeznění morové rány (jako dík za přežití).
  • Epidemie měla vážné důsledky: pokles počtu obyvatel = úpadek řemesel, obchodu i zemědělství...
  • Lidé v moru viděli boží trest – za viníka pak byla označována právě katolická církev, která se vzdalovala svému původnímu poslání = službě věřícím a skromnému životu – místo toho hromadila majetek…
Desátky a odpustky
 
  • Církev vlastnila velký majetek, patřila jí třetina veškeré půdy = od poddaných dostávala tzv. desátky (desetinu úrody a dobytka).
  • Kromě toho vybírala poplatky za služby věřícím (křty, svatby, zpověď, pohřeb).
  • Hříšníci si mohli dokonce koupit tzv. odpustky = odpuštění za hříchy – i ty nejtěžší.
  • Snahy o reformu církve nebyly nové.
  • Již za vlády Karla IV. žádali nápravu například horlivý kazatel Konrád Waldhauser nebo Jan Milíč z Kro­měříže.
  • Teď, v těžkých dobách, hlasy reformáto­rů nabyly na důrazu.
  • Myšlenky o nápravě církve vycházely v Čechách hlavně z řad českých učitelů pražské univerzity.
  • Václav IV. kritiku církevních hodnostářů vítal.
  • Pomáhala mu ve sporu s novým pražským arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Há­zmburka, neochvějným příznivcem římského papeže.
 
  • Aby posílil český (a tím i reformátorský) vliv na univerzitě, vydal roku 1409 tzv. Dekret kutno­horský.
  • Ten upravil hlasovací právo na univerzitě tak, že dával tři hlasy Čechům a jeden cizincům (dosud tomu bylo naopak).
  • Většina německých učitelů a žáků pak na protest univerzitu.

 

 Pixel3