Počátek národního obrození

 

foto

Co musíte znát?

  • Osvícenství našlo odezvu i u části šlechty, vzdělan­ců a měšťanů v Čechách a na Moravě.
  • Důraz na blahodárnou úlohu vzdělání vyvolal snahu vyma­nit oblast školství a vědy z dosud všemocného vli­vu církve.
  • Osvícenci proto podporovali vznik uče­ných společností a kroužků, vydávání naučné literatury.
  • Novou náplň dostávala i výuka na uni­verzitách, které ztrácely středověkou podobu a vy­chovávaly potřebné odborníky: právníky, lékaře, přírodovědce, historiky, jazykovědce a další.
 
  • Duch osvícenství však ovládal především nově zřizova­né učené společnosti.
  • Roku 1784 vznikla na zákla­dě soukromé učené společnosti v Praze veřejná Česká společnost nauk.
  • Později se proměnila v Královskou českou společnost nauk, před­chůdkyni Akademie věd.
  • Jejími členy byli osví­cenští vzdělanci, zejména šlechtici a kněží.
 
  • K předním osvícencům patřil kněz a historik Gelasius Dobner.
  • Jako první se kriticky zamýšlel nad hodnověrností českých kronik, především ob­líbené Kroniky české Václava Hájka z Libočan.
  • Ve svém díle odhalil autora kroniky jako „sedmilháře", který si spoustu údajů i příběhů (mj. pověst o Horymírovi) jednoduše vybájil.
  • Dodnes se těší úctě všestranné dílo Josefa Dobrovského (1753-1829).
  • Byl nejen historikem, ale i autorem našich prvních dějin literatury, vynikající české gramatiky, česko-německého slovníku a spoluzakladatelem slavistiky (nauky o slovanských náro­dech).
  • Josefu Dobrovskému (1753-1829) se podle typického obleku přezdívalo Modrý abbé.
  • Byl vybrán, aby promluvil k Leopoldu II. při příležitosti jeho korunovace českým králem.
  • V projevu zdůraznil loajalitu království k dynastii, ale připomněl, že Slované tvoří většinu obyvatel říše a domáhal se jazykové rovnoprávnosti.

  • Mnozí osvícenci působili na pražské univerzitě.
  • Především historik František Martin Pelcl, který byl jmenován prvním profesorem na nově zřízené katedře české řeči (1793).
  • Pelcl byl také členem soukromé učené společnosti a spolu s přírodověd­cem a čelným osvícencem Ignácem Bornem a dalšími vydával (v němčině) náš první novodobý vědecký časopis Pražské učené zprávy.
  • Uznání si získal Pelcl pracemi o českých dějinách.
  • Vy­zdvihoval v nich doby velikostí Českého králov­ství, například vládu Karla IV.
  • Některá svá díla napsal Pelcl i česky.
 
  • Osvícence podporovala (a to i finančně) značná část šlechty.
  • Vedlo ji k tomu zemské vlastenectví a odpor k centralizační politi­ce Vídně.
  • Šlechta dokonce podporovala i češtinu (jako symbol svébytnosti země), třebaže sama čas­to česky mluvila jen málo nebo vůbec.

 

  • Centralizace nejen omezila práva jednotlivých zemí monarchie, ale v zájmu zjednodušeného úřadování a posílení jednoty nesourodé řeše chtěla prosadit i jediný jazyk - němčinu.
  • Snaha o germa­nizaci však vyvolávala přirozený protitlak: české národní uvědomění, pocit hrdosti nad minulostí vlastního národa a rodného jazyka.
  • Obránci češtiny si záhy stanovili smělý program, podle něhož se český jazyk měl plně vyrovnat němčině.
  • Nadšení vlastenci nepochybovali, že se čeština stane jazy­kem národní vědy, kultury i školství.
  • Tyto snahy dostaly později označení národní probuzení (ob­rození).
 
  • Příznivý vliv pro obrození měly osvícen­ské reformy: zavedení školní docházky, odstra­nění nevolnictví, uvolnění cenzury aj.
  • Je třeba připomenout, že v té době se česky hovořilo větši­nou už jen na venkově.
  • A právě povinná školní výuka musela v nižších třídách probíhat v češtině, protože děti vesměs jiný jazyk neznaly (až ve vyšších třídách se pak učilo německy).
  • Školy tak přispěly k posilování znalostí rodného jazyka.
  • I úřední nařízení a naučné spisy se vydávaly v češ­tině, aby jim lidé rozuměli.
  • Stát chtěl, aby se ven­kov zbavil pověr a zastaralých postupů v hospo­dářství, aby dbal na lepší hygienu atd.

  • Roku 1774 byla v habsburské říši zavedena povinná školní docházka pro děti od 6 let v obecné neboli triviální škole – žáci se zde učili čtení, psaní a počítání = tedy 3 předměty = latinsky trivium.
  • Ve třídě mohlo být až 80 dětí.
  • Venkovské děti chodily do škol většinou nejvíce v zimě – v jiných obdobích musely pomáhat na poli.
  • Ve školách byly běžné tělesné tresty, žáci psali na břidlicové tabulky křídou.
  • Učitelé často vyučovali i ve své domácnosti.
  • Vyššími školami pak byla gymnázia a reálné školy (reálky) = střední škola zaměřena na přírodní vědy.

  • Na venkově se většinou stále mluvilo česky, třebaže šlo o jazyk značně zanedbaný.
  • Vznik pracovních příležitostí ve městech (manu­faktury, továrny, rozvoj řemesel i obchodu) a také uvolnění poddanství způsobily přiliv lidí z venko­va.
  • Řada měst tak pozvolna měnila národnostní i jazykové složení ve prospěch češtiny.
  • Zprvu se posměšně tvrdilo, že Češi jsou především národem sluhů a děveček.
  • To se mělo brzy změnit.
  • Stále více lidí totiž získávalo vzdělání a mohlo projevit své schopnosti.
  • Sedřený poddaný upoutaný celý život na vsi svůj osud změnit nemohl.
  • V nových podmínkách ale český národ prokázal, že je scho­pen velmi rychlého kulturního i společenského vzestupu. 
  • Svou úlohu v šíření češtiny sehrály noviny a knihy.
  • Jejich vydávání je spjato s nakladatelem a knihkupcem Václavem Matějem Krameriem.
  • Ve své České expedici vydával noviny a knihy (poučné i zábavné) a scházeli se u něj vlastenci ze všech koutů země.
  • Krameriovy c. k. (císařsko – královské) vlastenecké noviny vycházely v nákladu zhruba 1000 výtisků 2x týdně.

  • Velkou roli v národním probuzení mělo také divadlo.
  • Zejména venkov byl doménou loutkových divadel - zřejmě znáte jméno Matěje Kopec­kého, jednoho z mnoha tehdejších loutkářů.
  • Složitější byla situace v Praze.
  • I poté, co vzniklo Stavov­ské divadlo (1783), se česká představení konala vý­jimečně (hrálo se německy či italsky).
  • Herci si proto za podpory pražských měšťanů zřídili divadlo vlast­ní: „ke zvelebení naší mile řeči, i osvícení lidu.
  • Dostalo přiléhavý název Bouda (existovalo v letech 1786-89).
  • České divadlo bylo spjato s autorskou a překladatelskou činností bratří Thámů.
 
 
Shrnutí:
 
 
  • Národní obrození (70. léta 18. století - polovina 19. století.)
  • Jedná se o období utváření novodobého českého národa.
  • Cílem NO bylo povznést českou kulturu, důraz byl kladen zejména na oživení českého jazyka.
  • K předním představitelům první fáze NO patřil např. historik a jazykovědec Josef Dobrovský (autor první gramatiky českého jazyka a Dějin české řeči a literatury).
  • Důležitou úlohu v šíření češtiny sehrály noviny a knihy.
  • Jejich vydávání je spjato s nakladatelem a knihkupcem Václavem Matějem Krameriem.
  • Ve svém nakladatelství - České expedici vydával noviny a knihy a scházeli se u něj vlastenci z celé země.
  • K rozvoji češtiny přispěla také povinná školní do­cházka.
  • Přílivem česky mluvících lidí z venkova se v řadě měst měnilo národnostní složení.
  • Proces germaniza­ce (poněmčování) se tak zastavil.
 
 
 Pixel1