Nástup Habsburků na český trůn
Co musíte znát?
- Roku 1526 v bitvě u Moháče zahynul Ludvík Jagellonský a český trůn zůstal bez panovníka.
- Proto se čeští stavové rozhodovali o budoucím králi.
- Ten však musel zaplatit dluh 300 000 zlatých, což vylučovalo všechny tuzemské uchazeče.
- Až Ferdinand Habsburský nabídl, že zaplatí polovinu dluhu hned a polovinu později, čímž české stavy přesvědčil a ty jej zvolili za svého krále (1526).
- Roku 1526 zvolili čeští stavové novým českým králem rakouského vévodu Ferdinanda I. z rodu Habsburků.
- Českým panovníkem se tak stal znovu cizinec.
- O několik měsíců později se stal i králem uherským.
- Obě významné středoevropské královské koruny tak spočinuly opět na hlavě jednoho panovníka.
- Namísto Jagellonců to byl tentokrát Habsburk.
- Jak se ukázalo, nešlo jen o běžnou výměnu vládnoucích rodů.
- Změnilo se daleko víc.
- Českému státu začali vládnout - s dvěma přerušeními na plná čtyři století - králové z rodu, jehož moc byla nesrovnatelně větší, než jaké kdy dosáhli Jagellonci.
- Vždyť nevládli jenom v Rakouských vévodstvích, v českém a uherském království.
- Ferdinandův starší bratr Karel byl králem španělským a navíc i císařem římským.
- Habsburkové byli v tu dobu nejmocnějším evropským královským rodem.
- Český stát a jeho politikové se rázem ocitli mnohem blíž velké evropské politice.
- Z ní byli dosud téměř vyřazeni - vždyť Jagellonci přenesli své sídlo již roku 1490 z Prahy do uherského Budína a svým zemím vládli odtud.
- Jejich rádci byli proto především šlechtici uherští.
- Ferdinand sice také nesídlil v Praze, nýbrž ve Vídni, přikládal ale českému státu mezi svými zeměmi daleko významnější postavení než jeho předchůdci.
- Nikoli náhodou. Český stát byl bohatý a mohl poskytnout velké finanční prostředky, které Ferdinand nutně potřeboval. Jeho uherské panství totiž ohrožovali Turci.
- Ti na konci dvacátých let začali své mohutné útoky na západ a českému státu připadla při obraně Evropy proti nim rozhodující úloha.
- Bohaté Čechy znamenaly pro panovníka důležitý zdroj financí, které potřeboval Ferdinand na válku s Turky.
- Proto vypsal vyšší daně, což vyvolalo odpor šlechty a měst, které proti němu vytvořily stavovskou opozici (šlechta a měšťanstvo), začal boj o moc mezi panovníkem a stavy.
- Ferdinand I. omezoval moc šlechty, byl proti reformaci, zakazoval krajské sněmy, chtěl zvýšit daně (aby mohl zvětšit svůj dvůr ve Vídni; také kvůli válce "s Turkem").
- V roce 1547 vypuklo v Čechách první protihabsburské stavovské povstání, kterého se zúčastnila šlechta i města v čele s Prahou.
- Bylo poraženo a byly uděleny tresty.
- A ještě ze dvou důvodů musel nový král věnovat Českému království nemalou pozornost.
- Ferdinand, stejně jako ostatní Habsburkové, byl oddaným katolíkem.
- Zvláště Čechy však byly od husitské revoluce převážně nekatolické.
- Rychle se tu šířily i myšlenky německé reformace.
- Na obzoru se proto pomalu stahovaly mraky náboženského konfliktu.
- K tomu se přidaly i rozepře politické.
- Ferdinand vládl zemím, jež k sobě vzájemně téměř nic nepoutalo.
- Nebyly mezi nimi žádné vazby politické a dokonce ani hlubší vazby hospodářské.
- A navíc se tyto země bližšímu propojování bránily.
- Jejich jediným skutečným poutem byla osoba panovníka.
- Ferdinand vládl svým zemím nikoli jako jejich společný vládce, nýbrž pouze z titulu, který mu v jednotlivých zemích náležel: v Čechách jako český král, v Uhrách jako král uherský a tak dál.
- To znamená, že například jeho titul krále uherského neměl v Čechách žádnou platnost.
- Takovému způsobu vlády, kdy v několika státech vládne jeden král, ale jinak tyto země spojeny nejsou, zůstávají tedy samostatné, říkáme personální unie.
Ferdinand své země však hlouběji vzájemně propojit chtěl.- Cestu k jejich sjednocování zahájil záhy po roce 1526.
- Ve Vídni začal vytvářet nové ústřední úřady, které byly nadřazeny úřadům jednotlivých zemí a podléhaly jenom panovníkovi.
- Nejdůležitější z nich byla tajná rada, králův politický poradní orgán.
- Avšak úsilí o vytvoření skutečně jednotné říše úspěšné být nemohlo.
- Úspěšní nebyli v tomto úsilí ani jeho nástupci.
- Všichni Habsburkové se totiž museli ve státech, jimž vládli, během 16. století utkávat se zastánci jiných politických a náboženských názorů.
- Jejich pozice byly zvláště silné v Českém království.
- Mimo jiné proto, že český stát patřil ze všech habsburských středoevropských držav mezi hospodářsky nejsilnější.
- Maxmilián II. byl králem českým a uherským, po smrti Ferdinanda (1564) také císařem.
- Měl skryté sympatie pro lutheránství, panovník to byl neprůbojný a odolný ústupkům (např. Turkům).
- Stavovská opozice se snažila, aby přijal jejich náboženský program (utrakvisté).
- Pod tlakem tedy Maxmilián roku 1567 Basilejská kompaktáta zrušil.
- Nekatolická církev se dohodla a spojila, roku 1575 na zemském sněmu Maxmiliánovi předala ke schválení „Českou konfesi“, jejímž základem bylo mírné lutheránství.
- Přijetí České konfese bylo podmínkou pro korunovaci Maxmiliánova syna Rudolfa II. za českého krále.
- Maxmilián ústně souhlasil, avšak písemně tak neučinil.
Shrnutí:
- Roku 1526 získali český trůn Habsburkové, kteří se tak stali nejmocnějším evropským královským rodem.
- Čeští stavové (=zástupci vyšší, nižší šlechty a měst) zvolili za českého krále rakouského vévodu Ferdinanda I. (vládl 1526 - 1564), který se později stal i uherským králem.
- Ferdinand se snažil omezit moc stavů a vybudovat stát, ve kterém by neomezeně rozhodoval jen on sám.
- Centrem říše se stala Vídeň, kde byly zřízeny ústřední úřady, které podléhaly jenom panovníkovi a byly nadřazené úřadům zemským.
- Ferdinand podporoval katolické náboženství.
- Aby posílil katolickou církev, přivedl do Prahy jezuity (=církevní řád) a obnovil i pražské arcibiskupství, které zaniklo za husitských válek.
- Po smrti Ferdinanda I. vládl jeho syn Maxmilián II. (1564-1576).
