Královské Čechy

foto

Co musíte znát?
  • Po odchodu krále Vladislava do kláštera roku 1173 vypukly v Čechách sváry a boje o trůn.
  • Klid a pořádek se vrátily teprve za panování Přemysla Otakara I. (1197 - 1230).
  • Přemysl byl velice zdat­ný diplomat a dokázal ve svůj prospěch využít rozpory v říši, kde mezi sebou soupeřili uchazeči o císařský trůn.
  • Obratným manévrováním mezi znepřátelenými tábory získal nakonec od všech zúčastněných stran i od papeže pro český stát ten­tokráte již dědičný královský titul.
  • Ten pak nově zvolený německý král Friedrich potvrdil roku 1212 Zlatou bulou sicilskou.
  • Čeští Přemyslovci tak vstoupili mezi nejmocnější panovnické rody v Evropě.
  • České království zůstalo součástí Svaté říše římské, na jejích vládcích však bylo prakticky ne­závislé.
  • Ani císař nesměl zasahovat do volby čes­kého krále, pouze ji potvrzoval.
  • Čeští panovníci získali už navždy královský titul a měli právo vo­lit panovníka Svaté říše římské.
  • Nástupcem na českém trůně určil Přemysl Otakar I. svého nejstaršího žijícího syna Václava.
  • Od těch dob měl pak vždy nárok na vládu v zemi prvorozený panovníkův syn, a nikoli již nejstar­ší člen přemyslovského rodu, jak tomu bývalo dříve.
  • Toto rozhodnutí upevnilo královskou moc a zamezilo tak častým bratrovražedným bojům o trůn.
  • Moc a sláva rodu Přemyslovců se blížila ke svému vrcholu.
  • Syn Přemysla Otakara I. Václav I. (1230 - 1253) panoval jako opravdový mocný král.
  • Roku 1241 odrazil na českých hranicích útok obávaných Tatarů, kteří se pak raději otočili přes Moravu na Slovensko.
  • Do královské pokladnice plynulo obrovské bohatství ze stříbrných dolů v Jihlavě a později i v Kutné Hoře.
  • Na svých sídlech pořádal král vel­kolepé rytířské turnaje, na kterých prokazovali sta­tečnost a válečné umění nejlepší bojovníci z Čech i okolních zemí.
  • Pro potěchu a obveselení krále a jeho družiny byli ke dvoru zváni potulní pěvci - minesengři a trubadúři, kteří skládali romantické písně oslavující rytířské ctnosti bojovníků i půvab krásných dam.
  • Václav I. byl i vášnivý lovec. Však také při jedné divoké štvanici přišel o oko.
  • Aby posílil své postavení a získal podporu ve stálém zápase o moc se šlechtou, zakládal Vác­lav I. nova královská města - založil například i Staré Město pražské.
  • Do odlehlých pohraničních území povolával cizince, především Němce, aby tu vybudovali nové osady a obdělávali dosud la­dem ležící půdu. Noví osadníci přinášeli do země pokrokové způsoby zemědělství, které zvyšovaly výnosy polí.
  • Do Čech přicházeli i dovední řemeslníci, zkuše­ní horníci a obchodníci.
  • České království vzkvéta­ Zároveň se vedle Čechů začínalo stávat vlastí i mnoha Němců.

 

  • I v bohaté zemi však zůstávalo mnoho lidského utrpení.
  • Václavova sestra Anežka se proto rozhod­la obětovat svůj život nemocným a trpícím.
  • Aby se mohla svému úkolu věnovat, nevdala se a stala se řeholnicí.
  • Založila v Praze Na Františku klášter a u něj špitál (nemocnici) pro nejchudší.
  • Vzdala se všeho majetku a spolu s jeptiškami - jako jejich představená (abatyše) - pečovala o staré a nemoc­né.
  • Její památka zůstala živá po celá staletí.
  • V roce 1989 byla slavnostně prohlášena za svatou.
  • Václavův syn a nástupce Přemysl Otakar II. (1253 - 1278) patřil nejen mezi nejslavnější přemyslovské panovníky, ale byl i nejmocnějším vládcem své doby v celé střední Evropě.
  • Díky své výbojné politice i výhodným sňatkům a smlouvám rozšířil království o Chebsko, ale i o Rakousky a Štýrsko, jeho říše sahala až k jaderskému moři.
  • Při svých výbojích se Přemysl nejednou střetl s mocným uherským králem Bélou IV.
  • Na­konec si vzal za ženu jeho vnučku Kunhutu a oba panovníci se smířili.
  • Na křížové výpravě proti po­hanským Prusům v Pobaltí založil Přemysl II. město Královec.
  • Ne nadarmo byl zván králem „želez­ným a zlatým" - železným pro svou proslulou jízdu obrněných rytířů a zlatým pro nesmírné bohatství.
  • Spolu s růstem Přemyslovy moci se však zvětšoval i počet jeho nepřátel.
  • Přemysl se ucházel i o říšskou korunu, ale neuspěl.
  • Byl už příliš mocný a německá knížata (a ani papež) si nepřála, aby jim vládl tak silný panovník.
  • Roku 1273 proto raději zvolila německým králem dosud bezvýznamného hraběte Rudolfa Habsburského.
  • Přemysl však jeho volbu odmítl uznat a dál o říš­skou korunu usiloval.
  • Z obou panovníků se stali nepřátelé na život a na smrt.
  • Rudolf získal spo­jence i uvnitř českého království.
  • Přemysl se na­konec po porážce roku 1276 vzdal vlády ve všech svých zemích kromě Čech a Moravy.

 

Shrnutí:

  • Po Vladislavovi II. vládl Přemysl Otakar I. (1197 – 1230), který byl velice zdat­ný diplomat. Podařilo se mu získat od papeže pro český stát dědičný královský titul, který byl potvrzen německým králem Friedrichem II. roku 1212 tzv. Zlatou bulou sicilskou.
  • Jeho nástupcem byl jeho nejstarší syn Václav I. (1230 - 1253), který odrazil útok Tatarů, a zakládal nová královská města (např. Staré Město pražské).
  • Jeho sestra Anežka byla abatyše (představená kláštera). Pečovala o staré a nemoc­né, založila v Praze Na Františku klášter a u něj nemocnici pro chudé. V roce 1989 byla slavnostně prohlášena za svatou.
  • Václavův nástupce Přemysl Otakar II. (1253 - 1278) byl nejmocnějším vládcem v celé střední Evropě. Rozšířil království a jeho říše sahala až k Jaderskému moři. Byl nazýván králem „želez­ným a zlatým" - železným pro svou proslulou jízdu obrněných rytířů a zlatým pro nesmírné bohatství. Sám se dokonce ucházel i o říšskou korunu, ale neuspěl.

 

 rodiče