Karel IV.

foto

Co musíte znát?

  • Roku 1346, po smrti svého otce, se stal Karel (1346 - 1378) českým králem.
  • Karlem IV. se nazý­val podle titulu římského císaře, na římském trů­ně byl čtvrtým panovníkem toho jména.
  • I když byl vychován v cizině, cítil se dědicem slavné čes­ké minulosti, pokračovatelem velkého přemyslovského rodu.
  • Ke své korunovaci nechal zhotovit nádhernou korunu, která byla zasvěcena patronu české země, knížeti svatému Václavovi (odtud Svatováclavská koruna).
  • Karel IV. vládl pevnou rukou, ale nepřipustil, aby mezi ním a českou šlechtou došlo k vážnějším sporům.
  • Dal sepsat zemský zákoník Maiestas Carolina.
  • Když však viděl, že by jej páni považovali za ohrožení jejich práv, ustoupil a nechal raději roz­hlásit, že listina nedopatřením shořela.

  • Korunovační obřad se konal v románské bazilice na Pražském hradě.
  • Katedrála sv. Víta se teprve začínala stavět.
  • Svatováclavská koruna byla používána při korunovacích celých 489 let a mělo ji na hlavě 22 českých králů.
  • Korunovační klenoty se vystavují jen při mimořádných příležitostech.
  • Jsou uloženy ve zvláštní místnosti (korunní komora) v katedrále sv. Víta. Místnost je zamčena 7 klíči.
  • Ty mají v opatrování významné osobnosti státu (prezident, předseda vlády, pražský arcibiskup…).
  • Nejcennější částí korunovačních klenotů je tzv. svatováclavská koruna – legenda = kdo ji nasadí neoprávněně na hlavu – do roka zemře.
  • Z doby Karla IV. pochází pouze koruna – žezlo a jablko byly zhotoveny v 16. století.

Karel IV. císařem
 
 
    • Roku 1355 byl Karel IV, korunován v Římě cí­sařem.
    • Svého postavení využil k tomu, aby čes­kému království zabezpečil v říši mimořádné po­stavení.
    • Ve svém novém říšském zákoníku Zlaté bule udělil Čechám řadu výsad - například při volbě panovníků Svaté říše římské sedmi kurfiřty náleželo prvé místo českému králi.
    • České království považoval Karel za oporu své moci a snažil se je všemi prostředky zvelebit.
    • Z ciziny povolal proslulé stavitele a umělce.
    • Na Praž­ském hradě přestavěl a upravil královský palác a započal tu na místě rotundy vybudované sv. Václavem se stavbou vznešené katedrály sv. Víta.
    • V ní našli místo svého posledního odpočinku mnozí čeští králové i knížata.
    • Vedle Starého Města pražského dal Karel IV. za­ložit Nové Město pražské. V pevných hradbách s mnoha branami rostlo město s rozlehlými náměs­tími, množstvím ulic a domů a také s výstavnými chrámy a kostely.
    • Mezi nimi vynikal například proslulý klášter Emauzy, do kterého král povolal mnichy slovanské liturgie (nekonali bohoslužby v latině, ale ve slovanském jazyce).
    • Chrám Ma­rie Sněžné měl nejvyšší chrámovou loď v Praze, a to i přes to, že zůstal vlastně nedostavěn.
    • Karel se o stavbu svého města velmi zajímal, všechny plány měl pečlivě prostudovány. Vypráví se, jak jednou přišel na to, že byla postavena ulice, kte­rá na plánech nebyla vyznačena. Pro výstrahu ji prý nechal pojmenovat Nekázanka.
    • První pražský kamenný most královny Judity vzala velká voda. Karel IV. se proto rozhodl, že na jeho místě dá zbu­dovat jiný. Nový kamenný most (dnes nazývaný Karlův) byl ještě krásnější. Aby jeho 16 oblouků bylo co nejpevnějších, přidávali zedníci do vápna na přípravu malty dokonce vejce.

 

 

  • Jako přepychové panovnické sídlo byl postaven hrad Karlštejn. Karel zde později uchovával říšské korunovační klenoty.
  • Zvláštní stavbou se stala „hla­dová" hradební zeď na pražském Petříně. Moudrý panovník ji prý dal stavět v dobách velké bídy, aby těm nejpotřebnějším poskytl práci a obživu.
  • Roku 1348 založil Karel IV. v Praze první univer­zitu ve střední Evropě. Do Prahy přicházeli věhlas­ní učitelé a za nimi žáci nejen z Čech, ale i z Němec­ka, Polska a dalších zemí. Praha se stala střediskem vzdělanosti. Učenci i umělci byli na Karlově dvoře vždy vítanými hosty.
  • Král podporoval sepisování kronik a sám napsal vlastní životopis Vita Caroli (Život Karlův).
  • V Čechách se na dlouhá léta usadil mír.
  • Moud­rý panovník dával před válečnými taženími přednost jednáním a smlouvám.
  • Mnohé výhody a také nova území získal Karel i uvážlivými sňatky.
  • Ože­nil se celkem čtyřikrát, ale teprve od třetí manžel­ky se dočkal dědice trůnu Václava.
  • Všechny své dcery výhodně provdal a před smrtí říši rozdělil mezi Václava a syny z posledního manželství - Zikmunda a Jana.
  • Karel IV. byl největším panovníkem naší historie­ a zcela právem jej řečník nad jeho rakví nazval otcem vlasti.

  • Karel IV. byl celkem 4 x ženatý a měl 11 dětí.
  • Blanka z Valois (valoa) – bral si ji, když bylo oběma 7 let – narodili se jim 2 dcery.
  • Anna Falcká – byla prý velmi krásná – dožila se 24 roků – zemřela i s dítětem při porodu.
  • Anna Svídnická – v době sňatku bylo Karlovi 37 let, jí pouze 14 roků – jejich syn Václav se stal Karlovým následovníkem.
  • Alžběta Pomořanská – on 47 let – ona 16 let – 15 let spolu byli v manželství – měli 6 dětí, jeden z nich byl Zikmund. 

  • Karel IV. Zemřel ve věku 62 let v roce 1378.
  • Jeho tělo lékaři nabalzamovali a 11 dní bylo vystaveno v královském paláci, potom bylo uloženo do hrobky pod hlavním oltářem v katedrále sv. Víta. 

Shrnutí:
 
 
  • Karel IV. byl nejen největším českým panovníkem, ale i významným římským císařem.
  • Založil v Praze univerzitu (1348), první v celé střední Evropě.
  • Dal stavět např. katedrálu sv. Víta, kamenný most, založil Nové Město pražské, hrad Karlštejn (zde později uchovával říšské korunovační klenoty – Svatováclavskou korunu, jablko, žezlo).
  • Podporoval sepisování kronik a sám napsal vlastní životopis Vita Caroli (Život Karlův).
  • Ože­nil se celkem čtyřikrát, se třetí manžel­kou (Annou Svídnickou) se dočkal dědice trůnu, jejich syn Václav se stal jeho nástupcem.
  • Za jeho vlády panoval mír a bezpečí, země vzkvétala a právem si tak zasloužil přízvisko Otec vlasti.
 
 
 foto2