Čechy v době pohusitské

---

• Po skončení husitských válek zůstaly v Čechách vedle sebe dvě církve - katolická a kališnická.
• Katolická církev však ztratila většinu svého kdysi tak obrovského majetku.
• Naopak šlechta a města na úkor církve zbohatly a jejich moc vzrostla.

• ---

  Král Zikmund po sobě nezanechal syna - pří­mého dědice.
• Na český trůn byl proto zvolen - pře­devším díky podpoře katolické šlechty - manžel jeho dcery Albrecht II. Habsburský (1438 - 1439).
• Nový král však hned po korunovaci spěchal z Pra­hy do Uher ohrožených útokem Turků.
• Tady ve vojenském ležení onemocněl a krátce nato zemřel.
• Teprve pět měsíců po jeho smrti se mu narodil syn Ladislav, zvaný proto Pohrobek.

• ---

  V českém království nastalo opět bezvládí a s ním i neklid.
• Rozbroje mezi šlechtou a městy, mezi kališníky a katolíky, narušovaly život v zemi.
• Správy jednotlivých krajů se ujaly různé spolky měst a šlechty.
• Do svého čela si volily hejtmany.
• Vůdcem východočeských spolků se posléze stal mladý, ale velmi schopný kališnický šlechtic Jiří z Poděbrad. 
• Roku 1452 byl Jiří z Poděbrad, a to za souhlasu i mnoha katolíků, zvolen na sněmu správcem celé země.
• Svůj úřad vykonával s velkou rozhodností.
• Usiloval, aby se do českého království vrátil klid a pořádek.

• Zůstal proto zemským správ­cem i poté, kdy byl na český trůn zvolen nový pa­novník, Ladislav Pohrobek (1453 - 1457).
• Když byl Ladislav roku 1453 v Praze koruno­ván, bylo mu teprve třináct let.
• Mladý král však v Čechách pobyl jen necelé dva roky.
• Mnohem raději se zdržoval ve Vídni.
• Teprve po stále sílícím naléhání české šlechty se roku 1457 vrátil do země.
• Uprostřed příprav na svatbu s francouz­skou princeznou však náhle v pouhých sedmnácti letech zemřel. 

• Za nového panovníka si šlechta zvolila Jiřího z Poděbrad (1458 - 1471).
• Stal se tak jediným čes­kým králem v celé historii země, zvoleným z řad domácí šlechty.
• Volba kališnického krále byla je­dinou možností, jak v Čechách zachovat výsledky husitské revoluce a zabránit nové občanské válce. 
• Pro katolickou Ev­ropu však zůstal Jiří z Poděbrad většinou kacířem a také povýšencem, který se dostal na královský trůn z ,,nízkého" rodu.
• Jiří se snažil vládnout obratně a s rozvahou.
• Dodržoval kompaktáta a snažil se o udržení smíru mezi kališníky a katolíky.
• Před ko­runovací dokonce přislíbil (ovšem v tajnosti) papežskému vyslanci, že zachová poslušnost papeži a bude pronásledovat kacíře.

• Jednota bratří a sester se snažila uvést do živo­ta myšlenky Petra Chelčického.
• Ten, jako svědek pustošivých husitských válek, odmítal všechno násilí.
• I takové, které odporuje zlu, a dokonce i za cenu ohrožení vlastního života.
• Zavrhl učení o trojím lidu (jak jsme o něm hovořili v úvodu) a také odvádění daní či jiných platů.
• Zařadil se tak mezi nejoriginálnější evropské myslitele své doby.
• Do jednoty se sdružovali zpočátku většinou prostí lidé, zklamaní výsledkem husitských válek. Její vliv však stále rostl.

• Po panovnických dvorech západní Evropy se rozjelo české poselstvo, vedené královým švag­rem, panem Lvem z Rožmitálu.
• Vyzývalo evrop­ské panovníky k vytvoření mírového spolku evropských států, ve kterém by se všechny spory řešily nenásilnou cestou.
• Jako důvod tohoto sna­žení bylo udáváno turecké nebezpečí.
• Jiřímu z Poděbrad šlo však ve skutečnosti o zabezpečení českého králov­ství před intrikami papeže.
• Poselstvo bylo všude s úctou přijato, žádoucí odezvu však nenašlo.
• Není ani divu, Jiříkova myšlenka předstihla dobu o celá staletí.

• Spor mezi králem a papežem nakonec po­vzbudil k odporu i domácí odpůrce.
• Katolické panstvo a města zahájily proti králi odboj.
• Když pak papež prohlásil Jiřího z Poděbrad za kacíře a vyhlásil proti němu křížovou výpravu, posta­vil se do jejího čela bývalý Jiříkův zet', uherský král Matyáš Korvín.
• Sám totiž usiloval o českou korunu.
• Nedaleko Vilémova ve východních Če­chách české vojsko Matyášovy oddíly zaskočilo a oblehlo.
• V bezvýchodné situaci Matyáš Jiříkovi slíbil, že dalšího boje zanechá.
• Ten mu pak uvolnil cestu zpět přes Moravu.
• Matyáš se však vzápětí nechal v Olomouci zvolit katolickými pány krá­lem.
• Jiří pochopil, že českou korunu pro svůj rod a víru neudrží, a tak nabídl následnictví trůnu raději polským Jagelloncům.
• Krátce nato, v roce 1471, nečekaně zemřel.

• Po skončení husitských válek zůstaly v Čechách vedle sebe dvě církve - katolická a kališnická.
• Katolická církev však ztratila většinu svého majetku, naopak vzrostla moc a bohatství vysoké a nižší šlechty a měst – tyto skupiny se rozdělily podle postavení a majetku na 3 stavy:

 

1. panský = vysoká šlechta,
2. rytířský = nižší šlechta (rytíři, zemané),
3. městský = zástupci královských měst.

 

• Po krátké období vlády zetě Zikmunda Lucemburského – Albrechta z Valdštejna byl českým králem zvolen Albrechtův syn Ladislav Pohrobek.
• Zemi však místo něho spravoval český šlechtic Jiří z Poděbrad.
• Po náhlé Ladislavově smrti se stal Jiří z Poděbrad českým králem.
• Snažil se o dobré soužití katolíků s kališníky a o vytvoření mírového svazu evropských států.
• Proti němu se však spojil papež s uherským králem Matyášem Korvínem.
• Postavila se proti němu i katolická šlechta a zvolila Matyáše Korvína českým králem.
• V polovině 15. století vznikla v Čechách nová církev nazvaná Jednota bratrská.